První reportáž ze soustředění 2012

    Ve dnech 16. až 25. srpna se uskutečnilo kondičněherní letní soustředění badmintonového klubu BaC Kladno. Již tradičně se konalo ve Zbraslavicích na Kutnohorsku. Ubytováni jsme byli v bungalovech rekreačního střediska U starého rybníka, odkud jsme vyráželi na kolech do tělocvičny zbraslavické základní školy.

Já, společně s Jardou Holečkem, Bárou Toncarovou a Mirkou Řehořovou jsem dostal na starosti skupinu mladších žáků ve složení: Bára a Martina Suchánkovi, Pavlína a Michal Morávkovi, Honzík Altera, Adélka Schořová, Vojtové Volf a Dvořák, Dáda Fridrich, Janča Hašková, Monča Dufková, Míša Procházková a Kryštof Hartman. 

Mám-li účast, těchto převážně menších dětí, na soustředění komplexně zhodnotit, musím to rozdělit do několika částí.

Část 1. Přemísťování do tělocvičny. Jednalo se asi o dvouapůlkilometrový úsek cesty po asfaltové příjezdové silnici mezi polemi k rekreačnímu středisku a třísetmetrový úsek cesty po silnici 1. třídy převážně kopcovitého profilu. Vzhledem k tomu, že v době soustředění probíhala oprava hlavní silnice ve Zbraslavicích za uzavírky obou jízdních pruhů, tak provoz na ní byl mimo stavebních strojů a nás nulový.  Přesto se přesuny této skupiny neobešly bez potíží. Pokyny typu: Nepředjíždějte se! Nechte si rozestupy! Přibrzďujte si! Přehazujte si již pod kopcem! se naprosto minuly účinkem, následkem čehož s železnou pravidelností docházelo k pádům, které se naštěstí obešly bez zranění. Před další klubovou akcí by stálo za to, se trochu předem projet a získat trochu jistoty v sedle železného oře. Příští rok budeme také muset věnovat větší pozornost kontrole technického stavu jednostopých vozidel, které si účastníci s sebou přivezou, protože prostě není možné, aby po několika málo kilometrech přestaly brzdit obě brzdy. 

Část 2. Strava. Přestože zde výborně vaří a během našeho pobytu nedošlo na žádná „konfliktní“ jídla typu koprovka, zelňačka, pličky na smetaně…vraceli někteří členové této tréninkové skupiny převážnou většinu svého jídla zpět. Při pohrůžce, že pokud neukáží prázdný talíř nebude jim umožněno jít si zakoupit sladkosti a zmrzlinu, začali si ti jichž se to týkalo odsedávat od stolu trenérů co možná nejdále, kde pak přemisťovali své porce na talíře svých kamarádů, do kapes a pod stůl. Při individuálních pohovorech jsme se pak s úžasem dozvěděli, že polévky, hovězí, vepřové, nebo kuřecí maso se v některých rodinách nevaří. Chápu, že některé dítě nejí některé konkrétní jídlo, ale příště prosím, aby nám toto rodiče předem specifikovali. Po téměř dvou měsících sladkého nicnedělání jsou děti vystaveny velké fyzické zátěži čítající rozcvičku, pět hodin v tělocvičně plus dojíždění na kole, koupání v rybníku a večerní program. Toto se opravdu nedá absolvovat na suché rohlíky a zmrzlinu.

Část 3. Čistota a úklid pokojů. Co se týká osobní hygieny, mohu potvrdit, že se všichni denně večer před spaním sprchovali. S čištěním zubů to už bylo horší a dobrá polovina účastníků asi zapomněla doma hřeben. U chlapců nezjistitelné, u dívek na první pohled viditelné. Pokud tyto návyky nemají děti z domova, my je za deset dní na víru neobrátíme. K úklidům pokojů nemám, co bych řekl, protože prostě neprobíhal! Vždy, když už byla situace neúnosná a bordelumilovným individuím bylo přislíbeno speciální prémiové fyzické cvičení, jako zázrakem vše ze země zmizelo a my radši nepátrali, kam se podělo.  

Část 4. Mobilní telefony a spojení s rodiči. To je asi nejhorší trest, jaký mě mohl potkat. V dobách mého mládí žádné mobily nebyly a mělo to něco do sebe. Všechny děti v kolektivu bez problému zvládají odloučení od rodičů až do chvíle, než se na druhé straně kouzelné krabičky ozve maminčin hlas. Potom následují slzy, řetězová reakce u dalších dětí na sebe nenechá dlouho čekat a teď se ukažte trenéři, jak to zvládáte. Vážení rodičové, pokud by se s vaším dítětem dělo něco zvláštního, my samy se ozveme určitě co nejdříve. A pokud jste zvědavi, jak se vašemu miláčkovi daří, není žádný problém zavolat jeho trenérovi a vyzpovídat ho.

Část 5. Badminton. Konečně se dostávám k tomu, proč jsme tuto výpravu podnikli.  Po absolvování čtyřiceti tréninkových jednotek se musí každý hráč viditelně zlepšit. O tom není pochyb. Někdo více někdo méně. S pokroky jsme byli já i moji kolegové spokojeni, ale rezervy tam samozřejmě jsou. Hodnocení jednotlivých hráčů proběhlo u táborového ohně na rozloučenou za počínajícího deštíku, takže nejsem přesvědčen o tom, že jsou děti schopni  hodnocení interpretovat svým rodičům, natož si z toho něco vzít pro sebe. Tak tedy ještě jednou.

Bára Suchánková - trošku problém s únavou a následně menší zaujetí pro hru.

Martina Suchánková – podařilo se jí začít hrát údery uvolněným zápěstím, pak se bohužel zranila, doufám, že to nezapomene, než se vyléčí, je to bojovník.

Vojta Volf – ukázkový flegmatik, nic ho nerozhází, pro trenéry, učitele a rodiče je to tvrdý oříšek, slušná fyzička ale je potřeba zapracovat na rychlosti a výbušnosti,nesoustředěnost.

Vojta Dvořák – problém s údery a trochu s pohybem, nahrazuje to bojovností a výřečností, což je mu někdy na obtíž, největším nepřítelem je ranní rozcvička, nesoustředěnost.

Honza Altera – velký posun kupředu, dobrý pohyb po kurtu, bojovník, ale všechny údery hraje s pokrčenou rukou.

Míša Procházková – pere se s údery i s pohybem, až se zbaví toho ingotu, který vydává za raketu, otevřou se jí brány jiné dimenze, velká bojovnice.

Jana Hašková – udělala velký kus práce, problém s údery a trochu i s pohybem, bojovnice.

Pavlína Morávková – problém s pohybem i s údery, pokud jí to baví, pak bojuje, zdravotní obtíže jí nedovolily trénovat na plno, dalo se tomu předejít. Ach ti rodičové.

Monika Dufková – můj nejlepší žák, vždy mě visela očima na rtech, soustředěná, dobrý pohyb, udělala velký pokrok.

David Fridrich – trochu problém s držením rakety, dobrý pohyb, nesoustředěnost.

Kryštof Hartman – techniku nahrazuje silou, problém s koordinací pohybu a se soustředěním, dobře fyzicky vybaven, pokud ho to nebaví, tak s ním nikdo nic nezmůže.

Michal Morávek – výborný pohyb po kurtu a slušné údery, ví, co chce zahrát, pokud se dřív napřáhne tak se posune zase o kousek dál, udělal velký kus práce.

Adéla Schořová –dobré údery a dobrý pohyb, na kurtu soustředěná a nechá si poradit, pokud se přestane vztekat, všichni si oddechneme a ona se posune o level víš.       

Část 6. Kázeň. Děti byly ( jak to správně říci) živější. Což se po prázdninách dalo čekat a někdy to bylo i ku prospěchu věci. Neustáté šuškání při výkladu jak správně zvládnout dané cvičení mě stálo po třech dnech hlasivky a na řadu musela přijít píšťalka a individuální fyzická cvičení. K jedinému lehčímu zranění nakonec nedošlo při jízdě na kole ani v tělocvičně, ale při „blbnutí“ na pokoji. K žádnému závažnějšímu kázeňskému přestupku nedošlo a s těmi drobný jsme si poradili, než bys udělal sto dřepů s výskokem.

Závěrem bych rád poděkoval mým kolegům trenérům za výbornou práci a doufám, že se to dětem líbilo alespoň tak, jako nám a že si to za rok zopakujeme.

                                                                                                                             Marek Schoř