Victor Junior Cup 2014 aneb co v článku nebylo.

Stručné zhodnocení účasti našich hráčů na mezinárodním turnaji mládeže v Berlíně jsem již podal bezprostředně po návratu do naší vlasti. Teď, s odstupem několika dnů, nabízím pohled na účinkování našich hráčů a vůbec na celou výpravu trochu jiným pohledem.

poslední nezbytné úpravy a jde se na věc...

Cesta:

Na rozdíl od loňské velmi početné výpravy, čítala naše letošní skupinka pouhých deset členů. Loni nedělitelná skupina byla letos rozdělena ještě před samotným začátkem. Magda s Pájou spojili příjemné s užitečným a vyrazili jako předvoj již ve čtvrtek. A zatím co ostatní hráči válčili na domácím kolbišti o tituly krajských přeborníků kategorií U13 a U17 a o postupová místa na MČR, oni v klídečku obdivovali krásy berlínského Legolandu. Jovča dala přednost před Klabusem společnosti pražské Astry a cestu tak absolvovala s nimi. Pokud pozorný čitatel dobře počítal, dostal se k číslu sedm. Těchto sedm statečných ve složení já, Quido, Olda, Verča, Kryštof, Sonja a Adéla se nasoukalo do stříbrného sršně, zajistilo se proti nežádoucímu pohybu bagy, batohy, spacáky a karimámami, a vyrazilo směr Spolková Republika Německo. Odjezd byl plánován na pátek v 5:15 přesně, od námi důvěrně známé čerpací stanice v Kladně. Přesně v 5:15 a ještě o chvíli později se nám stále nedařilo naložit věci v Libušíně, tedy poměrně daleko od startovního bodu naší cesty. Nakonec vše klaplo a my, s menší časovou prodlevou dorazili v přeplněném autě na místo srazu s Oldou a Verčou. Při pohledu na poslední dva členy posádky a jejich zavazadla jsem začal trochu propadat panice, ale zatím co jsem tankoval benzín, a následně byl nucen poslouchat nemístné vtipy od noční obsluhy čerpací stanice směrem k naší společnosti, povedlo se Quidovi všechno z chodníku přemístit do mého plechového miláčka. Po vybojování si místa na řazení jsme tedy mohli konečně vyrazit. Po loňské zkušenosti s cestováním světelnou rychlostí, jsme tentokrát zůstali u konvenčního způsobu dopravy. Počasí bylo příhodné, trochu pod mrakem, ale na cestování fajn. Obrat k horšímu nastal téměř okamžitě po přejezdu státní hranice. Na německé straně začalo nejdříve drobně, pak celkem hustě pršet. Zastávku jsme udělali jednu a to asi osmdesát kilometrů od Berlína. Na odpočívadle jsme byli skoro sami a toalety musíme západním sousedům pochválit. Déšť neustává a tak jsme všichni řádně zaliti, než doběhneme tam a zpátky těch celých deset metrů. Během snídaně se nám ozvala Magda, že už jsou také vzhůru. Pršet přestalo ve chvíli, když se před námi otevřel pohled na německou metropoli. Berlín nás přivítal sluncem a to mu vydrželo po celou dobu naší návštěvy.

sluncem zalitá Max Schmeling hall...

Hra:

Výsledky jednotlivých hráčů jsem již uvedl v prvním článku věnovaném tomuto turnaji. Dneska se spíše pokusím zaměřit na předvedenou hru našich hráčů. Pája - nejmladší hráč výpravy odehrál jeden ze svých nejlepších turnajů. Úvodní mix s Adélou byl pro oba velmi tvrdým oříškem, protože startovali v kategorii U13. Přesto jsem přesvědčen, že bylo v jejich silách mnohem více, než co vybojovali. Úvodní těsná porážka jde jednoznačně na vrub špatné komunikace na kurtu. Dvouhru odehrál suprově, škoda zbytečných chybiček ve třetím setu semifinálové bitvy. Závěrečná čtyřhra s Adamem a vítězství v turnaji mi dává za pravdu. Adéla - jediná áčková hráčka v letošní sestavě. O mixu jsem mluvil, ve dvouhře bych vytknul prohru s Indkou, protože upřímně, tak dobrá zase nebyla. Ve čtyřhře s mladičkou Kájou podala asi svůj nejlepší výkon na turnaji, ale přesto jsem přesvědčen, že turnaj mohli vyhrát.

i v tomto zápase měly soupeřky trochu na VRCH... 

Na druhou stranu si vyzkoušela, jak se ten Michal za ní nadře. Sonja - příjemné překvapení. V mixu s Kryštofem takový lepší standart, ale za čtyřhru a hlavně za dvouhru jednoznačně pochvala. Už dlouho jsem jí neviděl hrát s takovým nasazením. Kryštof - u toho nikdy nevím, co přijde. Možná, že to neví ani on sám. Neustále střídá geniální údery s těmi genitálními. Nicméně zde se nacházel v dobrém rozpoložení. V mixu pro něj platí to samé, co pro Sonju. Ve dvouhře doplatil na špatný los, jinak se mu nedá nic vytknout a za čtyřhru ho musím pochválit, i když všechny zápasy prohrál. S některými spoluhráči se prostě vyhrávat nedá. Verča - smolařka zájezdu. Po velmi dobře zvládnuté základní skupině ve dvouhře ukončilo její účinkování v turnaji stejné promáchnutí nalitého míčku, jako ve čtvrtek na přeboru U17. Její mix jsem bohužel díky neustálému přebíhání mezi halami A, B a C nestihl. Čtyřhru s Jovčou odehrála velmi dobře. Těsná porážka ve finále asi bude také ještě nějakou dobu mrzet. Jovča - velmi příjemné překvapení. V mixu ji musím, i přes finálovou účast, trochu pohanit. Velmi málo se aktivně zapojovala do hry a moc spoléhala na svého parťáka, který to bohužel ve finále již neustál. Čtyřhra s Verčou byla už něco jiného. Tady chválím a palec nahoru. Samostatnou kapitolou je pak dvouhra. Takový výkon jsem od ní ještě neviděl. Klobouk dolů. Na závěr jsem si nechal Oldu - muže s kamennou tváří a největší taškou. Olda mě na turnaji nepřestával překvapovat. Vyhrál mix kategorie U19 s partnerkou kterou neznal, ale to nebylo nic ve srovnání s dvouhrou. Tady doháněl k šílenství temperamentní Dány i strojově přesné Němce. Bez jakýchkoli zjevných emocí sázel soupeřům jedno prase za druhým a u všeho se tvářil, jako že je hrou svého soupeře tak trochu znuděn. Kromě finále se řídil heslem, že je důležité dát soupeři šanci to zkazit. A tak Olda neúnavně vracel a vracel a vracel, až to soupeř zkazil. Čtyřhru v jeho podání jsem opět vinou přebíhání nestihl. Asi velká škoda. Ačkoliv jsem se velmi snažil, nikde se mi nepodařilo najít, jak jsme skončili jako družstvo. Můj odhad je, že jsme se opět vešli do první pětky.

co mohli soupeři vyčíst z Oldovi tváře?                               chvíle klidu před finále dívčí čtyřhry...

Mimo sportovní aktivity:

Ano, i na takovouto činnost nám letos zbyl čas. Jak již bylo dříve zmíněno, navštívila Magda s Pájou ve čtvrtek Legoland. V pátek večer jsme si zašli do místní pizzerie a byli jsme velmi mile překvapeni. Jak cenou, tak kvalitou servírované stravy. V sobotu jsme se tak trochu projeli metrem, prošli po Alexanderplace a zatoulali se do místního podmořského světa. V neděli jsme šli nakoupit něco suvenýrů na senzační bleší trh, zašli na libovou párty a tak trochu si vyzkoušeli grafity. Nesmím zapomenout ani na přátelské setkání s místní Vietnamskou komunitou.

podmořský svět nás nadchl...

Ubytování:

Ubytováni jsme byli, stejně jako v loni, v tělocvičně základní školy. Stejně jako v minulém roce, jsme ale dali přednost šatnám, i když musím přiznat, že mejdan dole na ploše ani zdaleka nedosáhl loňských kvalit, což bylo patrně způsobeno výrazně menším počtem ubytovaných návštěvníků hlavně z řad dánských hráčů. Magda s Pájou pak své ubytování vyřešili příjemným apartmánem nedaleko haly, do které se přesouvali ráno příjemnou, asi desetiminutovou procházkou. Celkově všechny přesuny byly, ve srovnání s rokem minulým, tak nějak příjemnější. Místo neustálého oblékání a svlékání zimní bundy nám letos stačilo tričko s krátkým rukávem.

Italové při práci pod bedlivým dohledem...                          procházkem centrem Berlína...

Strava:

Letos nedošlo na žádné dohady ohledně objednané, zaplacené a odebrané stravy. Prostě jsem je nepřipustil. Vše co jsme si zaplatili, jsme si taky snědli. Objednané snídaně jsme umě protáhli až do oběda, takže nám zbývalo vyřešit pouze večeře. Tady jsme pak zjistili, proč s sebou Olda táhne tak nesmyslně velikou tašku. Jeden večer jsme se rozhodli zajít si do pizzerie a zbylé večeře byly v režii Oldovi domácí stravy.

projet se Aqua Domem určitě stojí za to....                        i berlínské metro má svoji neopakovatelnou atmosféru...

Zpáteční cesta:

Zpáteční cesta si snad ani nezaslouží samostatnou kapitolu, protože probíhala přesně podle plánu. Díky menšímu počtu hráčů byl turnaj ukončen o několik hodin dříve než v loni. Takže jsme opouštěli německou metropoli ještě za denního světla, a díky snědeným a vypitým zásobám jsme se mohli v autě roztahovat, co kdo chtěl. Pravda, dva adrenalinové momenty jsme přece jen na zpáteční cestě zažili. Nejdříve, když jsme se rozhodli natankovat až v Čechách, a někde jsme se ve svých propočtech sekli o 50 km. Naštěstí jsem včas přešel do úsporného režimu a posledních patnáct kilometrů bylo z kopce. Na druhou stranu už vím, že rumunští dělníci odvedli dobrou práci při kalibrování rezervy paliva. O další zpestření cesty se nám postaral Kryštof, který avizoval, že nutně potřebuje na toaletu přesně ve chvíli, kdy jsme minuly odpočívadlo na dálnici. Kdo ví, po jakých úsecích jsou ve Spolkové Republice Německo na dálnicích odpočívadla, ten si jistě také dovede představit, jak dlouho jsem ve zpětném zrcátku pozoroval jeho kroutícím obličej. Nakonec vše dopadlo dobře a Kryštof i auto přežili bez úhony. Domů jsme dorazili kolem dvaadvacáté hodiny, takže konec dobrý, všechno dobré.

bleší trh a znavení obyvatelé Berlína na celodenní párty...              teď je to teprve ono...

Celkově lze říci, že letošní výprava proběhla ve větší pohodě a bez zbytečných zmatků. Nikdo se nezranil, ani neutrpěl žádné materiální škody, což je fajn. Všichni hráči si dobře zahráli, a i když se třeba některým hráčům nedařilo tak, jak by si představovali, budou na Berlínský turnaj vzpomínat jen v dobrém. Tak snad za rok opět vyrazíme…

 i ten kdo neskáče může být ČECH...

Marek